Oznámení o vyhození ze státního závodu a výzva k vyklizení bytu, to byly jen úvodní peripetie, se kterými se skupinka pěti odvážlivců z prvního oddílu musela potýkat v průběhu pátečního odpoledne. Psal se rok 1950 a tato nepříliš hezká doba se očividně rozhodla házet klukům pod nohy všemožné klacky. Jak jinak vysvětlit, že je nepřijali ani na ubytovně (prý, že jim chybí občanky!) a aby nemuseli spát na ulici, dostali kontakt na chlapíka zabývající se pochybnou protistátní činností. Setkání s tajmeným mužem v klobouku a s houslemi proběhlo u Červeného kostela, ovšem výměnou za adresu možného ubytování kluci museli roznést pět plakátů do předem určených podniků v centru Brna. Vše vypadalo neškodně, tak neváhali tuto drobnou pomoc vykonat…
Výměnou na posledním místě dostali spoj do ubytování. Hudební zkušebna v prostorách bývalé továrny poskytovala nejen teplo a večeři, ale i nějaký zajímavý materiál. Například telefon, který namísto běžných hovorů umožňoval poslechnout si vzkazy v morzeovce. Pár jmen, jako Záviš Kalandra nebo Josef Toufar, pár míst…
Mimo jiné našli kluci večer obálku s potravinovými lístky a pokyny, kam na snídani. Ráno ještě před devátou vyrazili, vše se oproti náročnému včerejšu zdálo v pořádku. Až na muže v kapuci, který se jim až podezřele držel v patách… Nijak je však neoslovil, bez problémů tedy došli až do kavárny Fabrik Urban House, kde své lístky směnili za čerstvý chleba, máslo, sklenici mléka a hrnek melty. Zrovna za zvuku socialistických písní klidně přežvykovali, když do kavárny vtrhli dva příslušníci StB. Klid rázem skončil, dva z nich byli okamžitě kamsi odvezeni, další čekali se zavázanýma očima..
Sklepení jakéhosi domu, tma, chlad a hlavně výslechy. Každý pěkně zvlášť, ptali se na všechno. Jak to mají v zaměstnání, na jména kamarádů, jména v telefonu. Nějakým způsobem se jim povedlo sehnat včerejší plakáty a rozčileně s nimi mávali nebohým klukům před obličejem. Všechny výslechy dopadly stejně, rozčileným kroucením hlav estébáků, nespokojených s množstvím informací, co kluci prozradili. Za trest je čekaly nucené práce na zahradě. Zatímco dozorci se bavili jejich popichováním, podařilo se jim od již zkušeného vězně získat rady k útěku, který také potom uskutečnili.
Podle rady zamířili k Moravské zemské knihovně, kde se setkali s překupníkem. Ten jim jednak směnil jídlo za nějakou z jejich cenností, také jim věnoval mapu pohraničí s místem možnosti překročení hranic. Kluci se vydali po vyznačené cestě, vylepující u toho protirežimní plakáty. Nepříjemná episoda s pronásledujícími estébáky ještě zvýšila jejich snahu, už se z této nešťastné země dostat. Přes veškeré překážky se nakonec dostali na Kraví horu, k ostnatému drátu. Zde je však čekala nepříjemná volba, tiše se nad nimi vznášející již celou sobotu. Chtějí skutečně odejít do zahraničí, i když pravděpodobně nikdy neuvidí znovu své rodiny, přátele a vlast? Nebo jim to za to nestojí?
Po herní části víkendu následovala zpětná vazba, pobavení o tomto neradostném kousku historie a o pocitech, které to klukům mohlo navodit. Jako odměnu za nelehké dva dny jsme zbytek odpoledne a večera jen odpočívali v teple na Údolní, nacpávali se pizzou a koukali na film.
Video z akce naleznete zde: https://www.youtube.com/watch?v=ENbOk5Pxqu8
Pětičlenná skupinka byla tvořená Pepou, Brunem, Ríšou, Hugem a Martinem.
Akci připravili pětičlený tým instruktorů.
